Český Institut Metabolického Syndromu
Český Institut Metabolického syndromu Hlavní strana

O metabolickém syndromu

Metabolický syndrom je riziko pro aterosklerózu, kardiovaskulární nemoci a diabetes 2. typu. Jeho podkladem je inzulínová rezistence tj. snížená citlivost tkání zpracovávat glukózu. Organismus kompenzuje tuto poruchu zvýšením sympatického nervového systému a hyperinzulinémií, které mají za následek rozvoj celé řady rizikových faktorů pro aterosklerózu a její komplikace. Měření inzulínové rezistence je složité (pomocí clampových metodik nebo inzulínového supresního testu aj. modelů), a proto se za metabolický syndrom považují osoby s rozvinutými typickými rizikovými faktory: zvýšení krevního tlaku nad 130/85 mmHg, typická dyslipidémie (zvýšení triglyceridů nad 1,7 m mol/l) a snížení HDL-cholesterolu u mužů pod 1 mmol/l a u žen pod 1,3 mmol/l), větší objem pasu (u mužů nad 102 cm, u žen nad 88 cm) jako projev abdominální obezity a zvýšení glykémie nad 5,6 mmol/l. Při výskytu 3 a více z těchto 5 faktorů je možno diagnostikovat u daného jedince „metabolický syndrom".

Sjednocená definice MS: = Přítomnost 3 z 5 znaků

  1. Velikost pasu: hranice se nechává na doporučení jednotlivých společností s ohledem na specifiku populací. Na stanovení přesných pravidel, je zapotřebí více studií (málo dat z Evidence based medicíně).
    1. IDF doporučuje: muži≥94cm, ženy≥80cm ( předpokládám, že se podle toho budou dále řádit naši diabetologové a obezitologové)
    2. AHA/NHLBI, ECS doporučují pro Evropu a Ameriku: muži≥102cm, ženy≥88cm (tuto definici bude i nadále používat ČIMS a naši kardiologové)
  2. Hladina TG ≥1,7mmol/l nebo léčba hypolipidemiky
  3. Hladina HDL-CH : muži<1 mmol/l, ženy<1,3mmol/l nebo léčba hypolipidemiky
  4. TK ≥ 130/85 mm Hg nebo léčba anti-hypertenzivy
  5. Hladina glukozy na lačno ≥5,6 mmol/l nebo léčba diabetu

Diagnóza metabolického syndromu nabývá stále většího významu, neboť současný životní styl (sedavý způsob života a příjem nadměrného množství jídla) vede k jeho častějším projevům. Průměrná prevalence takto hodnoceného metabolického syndromu se v evropských populacích pohybuje kolem 25 %, ale s narůstajícím věkem a hmotností jeho výskyt stoupá u obou pohlaví. Metabolický syndrom představuje rizikový faktor pro aterosklerózu a kardiovaskulární nemoci. Při pokračování v nezdravém životním stylu (kouření, nedostatek pohybu a přejídání) skončí většina nositelů metabolického syndromu jako diabetici 2. typu, kterým se dále zvyšuje riziko a výskyt kardiovaskulárních nemocí a kteří 2-4krát častěji umírají na ischemickou chorobu srdeční a 3krát častěji na cévní mozkovou příhodu.

Prevence rozvoje diabetů 2. typu a snížení kardiovaskulárního rizika spočívá u osob s metabolickým syndromem především ve změně životních návyků tj. u kuřáků přestat kouřit, stravovat se racionálně a hlavně u obézních osob snížit příjem nadměrné energie a pravidelně se pohybovat. V případě přítomnosti hypertenze (tj. krevní tlak opakovaně nad 130/85 mmHg) léčit antihypertenzívy, o kterých víme, že zlepšují inzulínovou rezistenci a brání vzniku diabetů 2. typu (tj. především inhibitory ACE event. sartany). V přítomnosti dyslipidémie u osob, jejichž riziko kardiovaskulárních komplikací ve výhledu 10 let je 5 % a vyšší, je třeba zahájit hypolipidemickou farmakologickou terapii. Přístup k hypolipidemické léčbě lze stručně shrnout takto: primárním cílem v léčbě dyslipidémie snížení LDL-cholesterolu u vysokorizikových osob pod 2,5 mmol/l (lékem první volby by měly být statiny); sekundárním cílem je snížení triglyceridů pod 1,7 mmol/l a zvýšení HDL-cholesterolu nad 1 mmol/l u mužů a nad 1,3 mmol/l u žen (lékem první volby by měly být fibráty). Při výskytu kombinované dyslipidémie tj. hypercholesterolémie a hypertriglyceridémie je třeba se obrátit na specialistu v léčbě poruch lipidového metabolismu. Při poruše glukózového metabolismu je třeba se obrátit ne specialistu - diabetologa. Při plně rozvinutém metabolickém syndromu hrozí nemocnému polypragmasie, a proto je velmi důležité klást důraz na zdravý životní styl, při kterém dojde k redukci hmotnosti a k úpravě řady rizikových faktorů Při neúspěchu pak vybrat nedůležitější rizikové faktory a zahájit jejich farmakologickou léčbu.